Herní monitor a parametry, které při hraní poznáte

Herní monitor se při hraní nejvíc projeví čtyřmi vlastnostmi: obnovovací frekvencí, typem panelu, hustotou pixelů a tím, zda umí přizpůsobit obnovování výkonu grafické karty. Katalogová odezva, deklarovaný kontrast nebo logo HDR zabírají v nabídkách hodně místa, ale v obraze je poznáte mnohem méně. Pořadí důležitosti navíc závisí na žánru – u příběhových RPG vypadá jinak než u rychlých stříleček.

Typ panelu určuje kontrast, barvy i chování v pohybu

Panel je jediná vlastnost, kterou po koupi žádným nastavením nezměníte. Dnes se u herních monitorů potkáte se třemi technologiemi a každá má jinou slabinu.

U IPS se typicky udává kontrast kolem 1000 : 1, u VA kolem 3000 : 1. V osvětlené místnosti ten rozdíl skoro nevnímáte, večer při zhasnutém světle ano. Na hry s tmavými scénami, jako je Diablo nebo podzemí ve Skyrimu, sám bych sáhl po VA nebo OLED, protože šedá místo černé kazí právě ty pasáže, na kterých atmosféra stojí. OLED má k tomu téměř okamžité přepínání bodů, jenže trvale zobrazené ukazatele životů a minimapa jsou přesně ten druh obsahu, kvůli kterému výrobci přidávají ochranné funkce proti vypálení.

Rozlišení dává smysl jen spolu s úhlopříčkou

Ostrost obrazu neurčuje rozlišení, ale hustota pixelů. Full HD na 24 palcích vychází zhruba na 92 bodů na palec, stejné rozlišení na 27 palcích už jen na 82 a jednotlivé body jsou z běžné vzdálenosti patrné na textu i na hranách. Rozlišení 2560 × 1440 na 27 palcích dává asi 109 bodů na palec, 4K na téže úhlopříčce 163.

Druhou stranou mince je zátěž. Rozlišení 1440p má proti Full HD o 78 procent více pixelů a 4K jich má čtyřnásobek, takže grafická karta musí při každém snímku spočítat úměrně víc. Považuji 27 palců s 1440p za nejrozumnější výchozí kombinaci, protože obraz je znatelně jemnější než u Full HD a vysoký počet snímků přitom zůstává dosažitelný i bez nejvýkonnějšího hardwaru. Zvláštní kapitolou jsou širokoúhlé formáty; ultrawide monitor a jeho slabá místa rozebírám samostatně, protože tam do výběru vstupuje i podpora ve hrách.

Plynulost pohybu stojí na třech věcech najednou

První je počet překreslení za sekundu. Text o tom, jak se liší obnovovací frekvence 60 a 144 Hz, ukazuje, proč je tento skok největší, jaký lze na monitoru udělat. Druhou je rychlost, s jakou body mění barvu: pomalý panel vysokou frekvenci nestihne využít a za pohybem zůstávají stopy. Milisekundy na krabici ovšem bývají měřené za nejpříznivějších podmínek, a proto se vyplatí vědět, kdy odezva monitoru skutečně rozhoduje.

Třetí věc se týká situace, kdy hra neběží stálou rychlostí. V otevřeném světě počet snímků kolísá s každým otočením kamery a pevně taktovaný monitor pak obraz buď trhá, nebo zadrhává. Řešením je adaptivní synchronizace obrazu, tedy G-Sync, FreeSync nebo obecný standard VESA Adaptive-Sync. U her typu Zaklínač 3 ji podle mě oceníte víc než dalších sto hertzů navíc, protože výkon tam málokdy drží stálou hodnotu.

Co říká označení HDR a stupně DisplayHDR

Samotný nápis HDR znamená jen to, že monitor signál s vysokým dynamickým rozsahem přijme. O tom, jak ho zobrazí, vypovídá až certifikace VESA DisplayHDR. Číslo za názvem odpovídá špičkovému jasu v nitech: stupeň 400 nevyžaduje lokální stmívání podsvícení, takže světlé a tmavé části scény sdílejí stejné podsvícení a obraz se od běžného režimu liší málo. Výraznější rozdíl přichází u stupňů 600 a 1000, kde už norma stmívání po zónách předepisuje. Pro OLED existuje samostatná řada DisplayHDR True Black s přísnějším požadavkem na úroveň černé.

Nejnižší stupeň bych při výběru nepočítal jako výhodu. Důvod je prostý: bez zónového stmívání nemá panel jak zobrazit jasný odlesk vedle hlubokého stínu, a to je celá podstata HDR.

DisplayPort a HDMI 2.1 rozhodují, co z panelu dostanete

Vysoké rozlišení při vysoké frekvenci potřebuje dostatečnou propustnost rozhraní. Starší HDMI 2.0 zvládne 4K nejvýš při 60 Hz, HDMI 2.1 s propustností až 48 Gb/s přenese 4K při 120 Hz a podporuje proměnnou obnovovací frekvenci, což je důležité hlavně pro konzole PlayStation 5 a Xbox Series X. U počítače je obvyklou volbou DisplayPort; verze 1.4 dosahuje na vysoké kombinace rozlišení a frekvence pomocí komprese DSC, kterou musí umět monitor i grafická karta.

Častá chyba je nenápadná. Monitor se připojí kabelem, který zrovna ležel v šuplíku, Windows nechá nastavených 60 Hz a nikdo si toho nevšimne.

První kontrola po zapojení nového monitoru

Začal bych v Nastavení Windows, v části Systém – Obrazovka – Upřesnit nastavení zobrazení, kde se obnovovací frekvence přepíná ručně. Pak zapněte adaptivní synchronizaci v nabídce monitoru i v ovladači grafické karty a v nabídce OSD vyberte střední stupeň overdrive. Až potom má smysl ladit barvy a jas, protože první tři kroky mění obraz víc než jakýkoli obrazový profil.

Zdroje

• VESA, specifikace certifikačního programu DisplayHDR (Compliance Test Specification)
• VESA, standard DisplayPort 1.4 a Display Stream Compression
• HDMI Forum, specifikace HDMI 2.1
• Microsoft, nápověda Windows – změna obnovovací frekvence monitoru
• Blur Busters, metodika hodnocení pohybové ostrosti displejů