Herní sluchátka a prostorový zvuk bez marketingu

Herní sluchátka mají dva měniče, pro každé ucho jeden, a veškerý prostorový zvuk, který slibuje krabice, vzniká výpočtem v počítači nebo v USB adaptéru. Označení 7.1 tedy neznamená sedm reproduktorů v mušlích, ale virtualizaci, kterou lze zapnout i s obyčejnými stereofonními sluchátky. O výsledku rozhoduje vyrovnanost zvuku, konstrukce mušlí a to, jestli hra dodává skutečná prostorová data.

Stereo a virtuální prostorový zvuk

Stereo rozlišuje levou a pravou stranu rozdílem hlasitosti a času. Směr vpředu, vzadu a nad hlavou z něj mozek nepozná, protože ve skutečném světě ho odvozuje z toho, jak zvuk zabarví hlava, ramena a ušní boltce. Právě tento vliv popisuje funkce HRTF, anglicky head-related transfer function. Virtuální prostorový zvuk jí upraví každý zvuk podle směru, ze kterého má přicházet, a výsledek smíchá do dvou kanálů.

Háček je v tom, že HRTF vychází z průměrné hlavy. Boltce se mezi lidmi liší, a stejný profil proto jednomu posluchači umístí zvuk přesně, druhému splyne směr zepředu se směrem zezadu. Zabarvení navíc mění hudbu a hlasy. U příběhových RPG s dabingem a orchestrální hudbou proto považuji za lepší čisté stereo a virtualizaci bych si schoval pro hry, kde podle zvuku hledáte protivníka.

Windows Sonic a Dolby Atmos pro sluchátka

Windows nabízejí prostorový zvuk přímo v systému. Windows Sonic pro sluchátka je součástí Windows 10 a 11 a zapíná se ve vlastnostech výstupního zařízení v položce Prostorový zvuk. Dolby Atmos pro sluchátka se přidává přes aplikaci Dolby Access a používá jiné zpracování, obdobně funguje DTS Headphone:X.

Nejlépe tyto formáty fungují ve hrách, které systému předávají jednotlivé zvuky jako objekty s polohou, takže se počítá skutečný směr včetně výšky. Hra, která posílá jen hotový mix 7.1, dá virtualizaci méně informací. Řada her má navíc vlastní režim pro sluchátka s vestavěným HRTF. Podle mě je nejčastější chybou zapnout obojí najednou: zvuk projde dvojím zpracováním, ztratí zřetelnost a působí jako z plechové roury. Platí jednoduché pravidlo, že prostor počítá buď hra, nebo systém, nikdy oba.

Otevřená a uzavřená konstrukce mušlí

Otevřená sluchátka mají zadní stranu mušlí prodyšnou. Zvuk se v nich neodráží zpět k uchu, podání působí širší a směr se určuje snáz, ven však uniká vše, co posloucháte, a dovnitř proniká hluk místnosti. Uzavřená sluchátka okolí tlumí a nepouštějí zvuk k mikrofonu ani ke spolubydlícím, scéna je v nich užší a basy výraznější.

Volbu tedy určuje místnost, ne žánr. Sám bych v tichém pokoji sáhl po otevřené konstrukci, protože dlouhé hraní v ní působí přirozeněji a vlastní hlas při mluvení nezní dutě. Ve sdíleném prostoru nebo vedle hlučného počítače dávají smysl uzavřená. U obou typů se vyplatí sledovat hmotnost, přítlak hlavového mostu a materiál náušníků: velur dýchá a méně těsní, koženka těsní a víc hřeje.

Mikrofon: směrovost a umístění

Mikrofon na rameni má výhodu v tom, že je blízko úst, takže zachytí hlas silněji než okolí. Kardioidní kapsle snímá hlavně zepředu a tlumí klávesnici za sebou, všesměrová bere vše stejně. Rameno patří ke koutku úst, zhruba dva prsty od tváře a mimo proud dechu, jinak se do záznamu dostanou rány při hláskách p a b.

Kvalitu hlasu často omezuje přenos, ne kapsle. Bluetooth při zapnutém mikrofonu přepíná do hovorového profilu s úzkým pásmem, v němž se zhorší i zvuk ve sluchátkách. Bezdrátová herní sluchátka proto používají vlastní přijímač v pásmu 2,4 GHz, který přenáší zvuk i hlas zároveň s nízkým zpožděním.

USB, nebo jack

Sluchátka s konektorem jack 3,5 milimetru jsou analogová a o kvalitě rozhoduje výstup, do kterého je zapojíte. Čtyřpólový konektor TRRS nese zvuk i mikrofon v jednom kabelu a hodí se k ovladači nebo notebooku; stolní počítač mívá dvě oddělené zdířky a potřebuje rozdvojku. Když je ve sluchátkách slyšet šum nebo bzučení při zátěži grafické karty, bývá příčinou rušený přední panel skříně a pomůže zadní výstup základní desky.

Sluchátka s USB mají vlastní převodník a na zvukové kartě počítače nezávisejí. Zároveň si často přinášejí software s ekvalizérem a vlastní virtualizací, což je třetí místo, kde může zpracování prostoru běžet. Jak se USB a bezdrátové sady chovají při připojení k ovladači, souvisí s tím, jak se gamepad na PC hlásí systému.

Zkouška na jedné známé scéně

Vyberte si ve hře místo, které znáte nazpaměť, třeba tržiště ve městě s hlasy a hudbou ze všech stran. Poslechněte ho třikrát: ve stereu, s Windows Sonic a s herním režimem pro sluchátka, pokaždé jen s jedním zapnutým zpracováním. Zavřete oči, pomalu otáčejte kamerou a sledujte, jestli zdroj zvuku plynule obíhá kolem hlavy, nebo přeskakuje ze strany na stranu. Varianta, u které směr sedí a hlasy zůstávají přirozené, je pro vaše uši ta správná, bez ohledu na to, co stojí na krabici. Ostatní zařízení na stole řadí podle důležitosti přehled o tom, které herní periferie ovlivňují zážitek nejvíc.

Zdroje

• Microsoft Learn – dokumentace Spatial Sound for app developers (Windows Sonic, Dolby Atmos, DTS)
• Dolby Laboratories – dokumentace Dolby Atmos for Headphones a aplikace Dolby Access
• Audio Engineering Society – standard AES69 (formát SOFA pro data HRTF)
• Bluetooth SIG – specifikace profilů A2DP a Hands-Free Profile