Herní periferie ovlivňují zážitek víc, než se zdá

Herní periferie jsou jediné části sestavy, kterých se při hraní skutečně dotýkáte a které posloucháte, a proto se jejich slabiny projeví každou minutu, ne jen v náročné scéně. Sestava se přitom obvykle skládá odzadu: nejdřív grafická karta, procesor a monitor, na myš, klávesnici, sluchátka a ovladač zbude zbytek pozornosti. Podle mě je to obrácené pořadí důležitosti, protože o generaci starší procesor po týdnu přestanete vnímat, kdežto myš, která nesedí do ruky, vnímáte pořád.

Proč se periferie nedají vybrat jen podle tabulky

U grafické karty se dá výkon změřit a porovnat. U periferií výrobci uvádějí čísla, která s používáním souvisejí jen volně: maximální citlivost senzoru, počet milionů stisků, průměr měniče. O tom, jak se zařízení používá, rozhodují tvar, hmotnost, povrch a odpor ovládacích prvků, tedy věci, které se z popisu vyčíst nedají. Dvě myši se shodným senzorem a stejnou frekvencí hlášení se mohou v ruce chovat úplně jinak, protože jedna je o třicet gramů těžší a má hřbet posunutý dozadu.

Parametry tím neztrácejí smysl, jen slouží jinak, než naznačuje krabice. Fungují jako spodní hranice: senzor má být optický a bez vestavěné akcelerace, klávesnice má zaznamenat víc kláves najednou, sluchátka mají hrát vyrovnaně. Nad touto hranicí už rozhoduje, co sedí konkrétní ruce a hlavě.

Myš: senzor je dobrý skoro všude, tvar ne

Údaj DPI, přesněji CPI, říká, o kolik bodů se kurzor posune na palec pohybu myši. Je to citlivost, nikoli přesnost, a hráči ji nastavují na zlomek maxima, nejčastěji mezi 400 a 1600. Polling rate 1000 Hz znamená, že myš hlásí polohu každou milisekundu; vyšší hodnoty existují, ale přínos je malý a zátěž procesoru vyšší. Daleko víc se pozná hmotnost a to, jestli tvar odpovídá úchopu celou dlaní, drápem, nebo konečky prstů. Jak tyhle věci číst, rozebírá článek o tom, co z údajů herní myši poznáte v praxi.

Bezdrátové myši s vlastním přijímačem v pásmu 2,4 GHz dosahují stejné frekvence hlášení jako kabelové. Bluetooth je úspornější a nepotřebuje přijímač, hlásí ale polohu řidčeji, takže se hodí spíš k notebooku na cesty než k rychlé akci.

Klávesnice: spínač určuje pocit, formát místo na stole

Rozdíl mezi membránovou a mechanickou klávesnicí poznáte při prvním stisku, rozdíl mezi lineárním, taktilním a klikacím spínačem až po několika dnech psaní. U her typu Baldur's Gate 3 nebo Diablo, kde se mačkají zkratky schopností spíš v klidném rytmu než v křeči, je volba spínače věcí pocitu a hluku, ne rychlosti. Podrobnosti o aktivační síle, zdvihu a novějších magnetických spínačích shrnuje text o tom, jak se mechanická klávesnice liší podle spínačů.

Větší praktický dopad má formát. Klávesnice bez numerického bloku, označovaná TKL, je zhruba o deset centimetrů užší a uvolní místo pro myš. Zvolil bych ji i u pomalejších RPG, protože ruka s myší pak leží blíž ose těla a nemusí se natahovat do strany. Ještě menší formáty 75 % a 60 % šetří další místo, u šedesátky ovšem za cenu chybějících šipek a funkční řady, které se pak volají přes klávesu Fn.

Sluchátka: směr zvuku vzniká ve zpracování, ne v počtu měničů

Sluchátka mají dva měniče, pro každé ucho jeden, a prostorový dojem se dopočítává. Virtuální prostorový zvuk používá funkci HRTF, která napodobuje, jak hlava a ušní boltec mění zvuk přicházející z různých směrů. Ve Windows je k dispozici Windows Sonic, další možností je Dolby Atmos pro sluchátka. Kvalita výsledku závisí víc na tom, jestli hra posílá do systému skutečná prostorová data, než na nálepce na krabici. Kdy má virtualizace smysl a kdy je lepší čisté stereo, vysvětluje článek věnovaný tomu, co umějí herní sluchátka a prostorový zvuk.

Sám bych u příběhových her sáhl po otevřené konstrukci a vyrovnaném zvuku místo zdůrazněných basů. Dialogy a hudba tvoří velkou část zážitku a basový důraz je zakrývá. Otevřená sluchátka ovšem pouštějí zvuk ven i dovnitř, takže do sdílené místnosti patří uzavřená.

Gamepad: doplněk pro určité žánry

Ovladač myš a klávesnici nenahrazuje, hodí se k jiným hrám. Akční RPG s kamerou za postavou, plošinovky a závody se s analogovými páčkami a spouštěmi ovládají plynuleji, tahové hry a strategie zase myší. Na počítači navíc záleží na tom, jakým rozhraním se ovladač systému hlásí. Většina současných her počítá s XInputem, ovladače jiného typu překládá vrstva Steam Input. O mrtvých zónách, gyroskopu a driftu páček píšu v článku o tom, proč gamepad na PC funguje jinak než na konzoli.

Kterou periferii řešit jako první

Začal bych tím, co při hraní držíte nejdéle. Kdo hraje hlavně myší, začíná myší a podložkou; kdo hraje z gauče, ovladačem. Klávesnice snese kompromis nejdéle, protože i průměrná membránová spolehlivě zaznamená stisk, a sluchátka přijdou na řadu ve chvíli, kdy hrajete s dalšími lidmi nebo vám záleží na dabingu a hudbě.

Před jakoukoli výměnou stojí za to deset minut věnovat nastavení toho, co už na stole leží. Vypněte ve Windows volbu „Zvýšit přesnost ukazatele“, zkontrolujte v softwaru myši frekvenci hlášení, přepněte zvukový výstup na stereo a vyzkoušejte Windows Sonic v jedné hře, kterou dobře znáte. Teprve to, co vám bude vadit i potom, je skutečný důvod k výměně, a budete vědět, co přesně má nové zařízení dělat jinak.

Zdroje

• Microsoft Learn – dokumentace Spatial Sound (Windows Sonic, HRTF)
• Microsoft Learn – dokumentace XInput Game Controller APIs
• Cherry – technické specifikace spínačů MX
• USB Implementers Forum – Device Class Definition for Human Interface Devices (HID)
• Valve – dokumentace Steamworks, Steam Input