Kolik VRAM potřebujete pro hraní ve vyšším rozlišení

VRAM je vlastní paměť grafické karty a obecně platné číslo, kolik jí potřebujete, neexistuje – nároky se liší hru od hry a rostou s kvalitou textur, s rozlišením a se zapnutým ray tracingem. Dá se ale přesně popsat, co se do ní ukládá, jak poznáte, že došla, a které nastavení ji uvolní. Z toho vychází i rozumné pravidlo pro výběr: u dvou variant téže karty sáhnout po té s vyšší kapacitou.

Co všechno se do paměti karty ukládá

Největší díl zabírají textury, tedy obrázky nanesené na povrchy všeho, co ve hře vidíte. Ukládají se v několika zmenšených kopiích, takzvaných mipmapách, aby karta na vzdálené objekty nepoužívala zbytečně podrobnou verzi. Vedle textur jsou v paměti geometrie modelů, mapy stínů a pomocné obrazové vrstvy, ze kterých se skládá výsledný snímek.

Právě tyto vrstvy rostou s rozlišením, protože mají stejný počet bodů jako obraz. Textury naopak zůstávají stejně velké, ať hrajete ve Full HD, nebo ve 4K. Proto přepnutí kvality textur o stupeň výš obvykle zabere víc paměti než přechod na vyšší rozlišení.

Třetím odběratelem je sledování paprsků. Hra pro ně musí držet v paměti strukturu popisující geometrii celé scény včetně objektů mimo záběr, takže spotřeba vyskočí i tam, kde by rozlišení samotné potíže nedělalo. Proč to tak je, vysvětluji v článku o tom, jak ray tracing zvyšuje nároky na kartu.

Jak poznáte, že paměť došla

Průměrná snímková frekvence přitom může vypadat v pořádku. Typickým příznakem jsou krátká zaseknutí při otáčení kamerou, při vstupu do nové lokace nebo po rychlém cestování. Druhým jsou povrchy, které se chvíli zobrazují rozmazaně a ostrá verze naskočí se zpožděním.

Obojí má stejnou příčinu. Když se data do VRAM nevejdou, ovladač je začne odkládat do operační paměti počítače a zpět je tahá přes sběrnici PCI Express, což je mnohem pomalejší než přístup do vlastní paměti karty. Některé hry místo toho samy nahrají méně podrobné textury, takže obraz zůstane plynulý, ale viditelně hrubší.

Za přeceňovaný ukazatel považuji číslo o obsazené paměti v překryvné vrstvě. Hry si běžně zaberou skoro vše, co je volné, a používají to jako mezipaměť, takže vysoká hodnota ještě potíže neznamená. Vypovídá až chování hry.

Kdy na kapacitě záleží nejvíc

Nejcitlivější jsou hry s rozlehlým otevřeným světem, které za pochodu donačítají krajinu, a tituly s texturami připravenými pro 4K. U RPG se k tomu přidávají komunitní balíčky textur ve vysokém rozlišení, třeba pro Skyrim. Nahrazují stovky povrchů podrobnějšími verzemi a spotřebu paměti dokážou výrazně zvednout, aniž by se v nastavení hry cokoli změnilo.

Když výrobce nabízí stejný čip ve dvou kapacitách, vzal bych tu vyšší. Výkon čipu se dá doladit nastavením detailů nebo rekonstrukcí obrazu, chybějící paměť ne, a nároky her na ni dlouhodobě spíš rostou. Opačný extrém ale smysl nedává: slabý čip s velkou pamětí ji nevyužije, protože nastavení, která by ji zaplnila, neutáhne výpočetně. Kapacitu proto posuzujte společně s výkonem, jak popisuji v přehledu o tom, podle čeho se vybírá grafická karta pro hraní.

Které nastavení paměť uvolní a které ne

Nejvíc pomůže snížení kvality textur o jeden stupeň. V pohybu je rozdíl mezi dvěma nejvyššími stupni často těžko postřehnutelný, zatímco úspora paměti bývá velká. Druhé v pořadí je rozlišení stínů a třetí vypnutí sledování paprsků.

Pomáhá i rekonstrukce obrazu z nižšího rozlišení. Technologie DLSS, FSR a XeSS zmenší vnitřní rozlišení, a tím i pomocné vrstvy uložené v paměti; úspora je ovšem menší než u textur. Podrobně se jim věnuji v textu o tom, jak upscaling nahrazuje chybějící výkon. Pozor na opačný případ: generování snímků paměť naopak spotřebovává, takže u karty na hraně kapacity může zasekávání zhoršit.

Vypínání efektů, jako je rozostření pohybem nebo hloubka ostrosti, paměť prakticky neuvolní. Tady bych byl zdrženlivý i s vyhlazováním hran: některé metody paměť zatěžují, jiné skoro vůbec, a bez zkoušky v konkrétní hře se to odhadnout nedá.

Jednoduchá zkouška, zda je na vině VRAM

Najděte ve hře místo, kde se zasekávání opakuje, a snižte jen kvalitu textur o jeden stupeň. Některé hry vyžadují po této změně restart, jinak se staré textury z paměti neuvolní. Pokud zadrhávání zmizí a snímková frekvence zůstane stejná, chyběla paměť karty.

Pokud se nezmění nic, hledal bych příčinu jinde, nejdřív v operační paměti počítače. Když je jí málo, systém odkládá data na disk a výsledné záseky vypadají velmi podobně. Tuhle kontrolu doporučuji udělat dřív, než začnete uvažovat o výměně karty: zabere pár minut a ukáže, kterou součást sestavy má smysl řešit.

Zdroje

• Microsoft Learn, dokumentace k Direct3D 12 – správa a rozpočet grafické paměti
• NVIDIA, dokumentace k ovladačům GeForce a sledování využití paměti
• AMD, dokumentace k softwaru Radeon a metrikám výkonu
• JEDEC, standardy grafických pamětí GDDR