Grafická karta pro hraní a podle čeho ji vybrat

Grafická karta rozhoduje o tom, jak hra vypadá a jak plynule běží, víc než kterákoli jiná součást herního počítače. Výběr se dá zúžit na dvě otázky, které je potřeba zodpovědět dřív, než se začnete dívat na konkrétní modely: v jakém rozlišení hrajete a jakou snímkovou frekvenci chcete držet. Teprve potom přichází na řadu paměť, spotřeba, rozměry a výstupy.

Rozlišení a snímková frekvence určují třídu karty

Karta musí v každém snímku spočítat barvu každého obrazového bodu. Monitor 2560 × 1440 jich má zhruba o tři čtvrtiny víc než Full HD a 3840 × 2160 přesně čtyřnásobek. Stejná karta, která ve Full HD drží vysoké detaily s rezervou, proto ve 4K klesne na zlomek původní plynulosti.

Druhou polovinou zadání je cílová snímková frekvence. Šedesát snímků za sekundu na monitoru s 60 Hz je úplně jiný úkol než sto čtyřicet čtyři snímků na rychlém panelu. Kartu proto vybírejte k monitoru, který máte nebo opravdu chystáte. Podle mě je to nejčastěji přeskakovaný krok: výkonná karta u nízkého rozlišení část výkonu nevyužije, protože ji brzdí procesor, a slabší karta u monitoru s vysokým rozlišením nutí ubírat detaily od prvního dne.

Parametry, podle kterých se dá rozhodnout

Čísla z technických listů se mezi generacemi a výrobci přímo srovnávat nedají. Dvě karty s podobným počtem výpočetních jednotek mohou podávat odlišný výkon, pokud stojí na jiné architektuře. Karty různých značek postavené na stejném čipu se zase liší hlavně chladičem a hlučností, výkonem jen málo. Sám bych se proto u dvou verzí téhož čipu rozhodoval podle chlazení a délky karty, ne podle továrního přetaktování, které ve hře přidá sotva postřehnutelný rozdíl.

Paměť karty a funkce, které mění nároky

Nedostatek výkonu poznáte jako rovnoměrně nižší snímkovou frekvenci. Nedostatek paměti vypadá jinak: hra běží dobře a pak se při otočení kamery zasekne, protože karta nemá kam uložit textury. Jak to funguje a čím se to dá zmírnit, rozebírám v článku o tom, kolik VRAM dává smysl pro vyšší rozlišení. Když výrobce nabízí tentýž čip ve dvou kapacitách, zvolil bych tu vyšší, protože paměť je jediný parametr, který se později nedá nahradit ani dokoupit.

Dvě moderní funkce posouvají nároky opačnými směry. Sledování paprsků přidává věrné odrazy, stíny a nepřímé světlo, ale výkon ubírá citelně – podrobnosti najdete v textu o tom, proč je ray tracing tak náročný. Technologie DLSS, FSR a XeSS naopak nechají kartu počítat menší obraz a zbytek zrekonstruují. Každá má jiné požadavky na hardware: DLSS vyžaduje karty GeForce RTX, FSR a XeSS běží i na kartách ostatních výrobců. Podporu těchto technologií považuji za plnohodnotné kritérium výběru, protože v praxi rozhoduje o tom, jak dlouho karta zůstane použitelná. Jak se jednotlivé režimy liší, popisuje článek o tom, co upscaling obrazu dokáže a kde má slabiny.

Zdroj, skříň a konektory, na které se zapomíná

Výrobce u každé karty uvádí doporučený výkon zdroje pro celou sestavu a typ napájení. Starší a úspornější karty používají šestipinové a osmipinové konektory PCIe, výkonné novější modely šestnáctipinový konektor 12VHPWR, respektive jeho revizi 12V-2x6. Slabý nebo starý zdroj se typicky projeví restartem či vypnutím počítače v zátěži, což svádí k domněnce, že je vadná karta.

Rozměry bývají druhým zdrojem nepříjemných překvapení. Výkonné karty jsou dlouhé a často zaberou tři sloty na výšku, takže v menší skříni kolidují s předními ventilátory nebo s klecí na disky. Výrobci skříní uvádějí maximální délku grafické karty a tento údaj stačí porovnat s délkou z technického listu.

U výstupů se dívejte na verze. Vysoké rozlišení při vysoké obnovovací frekvenci projde jen dostatečně novým rozhraním, v praxi DisplayPortem 1.4 a novějším nebo HDMI 2.1. Počítačové monitory mívají plné možnosti na DisplayPortu, televize na HDMI.

Poslední položkou je proudění vzduchu. Karta, která nasává ohřátý vzduch ze špatně větrané skříně, sníží takty a část výkonu zůstane nevyužitá. S věkem se k tomu přidává prach, o kterém píšu v článku o tom, proč teploty grafické karty časem rostou.

Co udělat před konečným rozhodnutím

Najděte si měření vybrané karty ve dvou nebo třech hrách, které skutečně hrajete, a ve vašem rozlišení. Souhrnné žebříčky zprůměrované přes desítky titulů zakrývají velké rozdíly mezi jednotlivými hrami; rozlehlé RPG s otevřeným světem zatěžuje kartu i paměť jinak než svižná střílečka. Díval bych se přitom na minimální snímkovou frekvenci víc než na průměrnou, protože právě propady rozhodují o tom, jestli hra působí plynule.

Pak si na papír napište čtyři údaje ze své současné sestavy: výkon zdroje a jeho konektory, maximální délku karty ve skříni, rozlišení monitoru a jeho vstupy. Karta, která s těmi čtyřmi řádky nesouhlasí, ze seznamu vypadává bez ohledu na to, jak dobře vychází v grafech.

Zdroje

• NVIDIA, dokumentace ke grafickým kartám GeForce a technologii DLSS
• AMD, dokumentace ke grafickým kartám Radeon a technologii FidelityFX Super Resolution
• VESA, přehled standardu DisplayPort
• PCI-SIG, specifikace PCI Express a napájecího konektoru 12V-2x6
• Intel, specifikace ATX 3.0 pro návrh napájecích zdrojů