Proč vás loot systém zaplavuje nepotřebnými předměty

Loot systém vás zaplavuje předměty záměrně. Odměny se losují z tabulek, ve kterých běžné kusy zabírají většinu a vzácné jen zlomek, a právě tento poměr dělá z dobrého nálezu událost. Většina toho, co padne, navíc není určena k nošení – slouží jako surovina, jako zboží na prodej a jako pozadí, vůči kterému vynikne těch pár věcí, o které jde.

Tabulka dropů: náhoda s nastavenými vahami

Každý nepřítel, truhla i sud má přiřazenou tabulku dropů. Je to seznam možných odměn, kde má každá položka váhu určující, jak často se vylosuje. Hra obvykle losuje ve dvou krocích: nejdřív zda vůbec něco padne a jakého druhu, potom konkrétní kus a jeho kvalitu.

Tabulky se liší podle zdroje. Silnější protivníci mívají vlastní seznam s vyšší šancí na vzácné stupně a oblasti pro vyšší úrovně odemykají lepší základy předmětů. Některé hry váhy navíc přizpůsobují postavě, takže častěji padá výbava pro vaši třídu. Diablo III tenhle přístup zavedlo jednou z velkých aktualizací a množství zjevně nepoužitelných nálezů tím snížilo.

Vedle losu existují pevné odměny. Truhla na konci jeskyně nebo kus za příběhového bosse bývá určen předem, aby hráč získal použitelnou výbavu i při smůle. Zvolila bych proto raději průzkum odboček než opakované čištění téže oblasti, protože pevně umístěné kusy bývají spolehlivější než cokoli z běžného boje.

Stupně vzácnosti a náhodné afixy

Stupeň vzácnosti je barevně odlišená kategorie, která říká, kolik zvláštních vlastností předmět nese. Série Diablo ustálila schéma, které převzala řada dalších her: běžné předměty bez vlastností, magické s jednou či dvěma, vzácné s několika a unikátní s pevně daným účinkem, který jinde nenajdete.

Ty vlastnosti se jmenují afixy. Dělí se na předpony a přípony, každá pochází z vlastního seznamu a má rozsah, ve kterém se její hodnota vylosuje. Jeden a tentýž meč tak existuje ve stovkách variant. Dva vzácné kusy stejného jména se mohou lišit natolik, že jeden je pro vaši postavu výborný a druhý k ničemu.

Tady je jádro zahlcení. Čím víc afixů a čím širší rozsahy, tím menší šance, že se sejde kombinace vhodná právě pro vás, a tím víc kusů musí padnout, aby se to občas stalo. Podle mě je užitečné přestat vnímat barvu jako měřítko kvality. Vzácnost říká, kolik losů předmět dostal, ne jak dopadly.

K čemu jsou předměty, které nechcete

Nepotřebný kus má ve hře tři úlohy. Rozebírá se na suroviny pro vylepšování, prodává se za herní měnu a tvoří srovnávací pozadí. Kdyby padala jen výbava šitá na míru, zmizela by ekonomická vrstva hry a s ní důvod navštěvovat kováře i obchodníky.

Roli hraje také tempo. Hra na desítky hodin potřebuje průběžný přísun drobných odměn, jinak by mezi dvěma zajímavými nálezy vznikaly dlouhé hluché úseky. Časté malé nálezy tyto úseky vyplňují, i když je po chvíli přestanete zvedat.

Filtr lootu a hromadný prodej

Filtr lootu je nastavení, které určuje, co se v terénu vůbec zobrazí. Nejjednodušší podoba skryje popisky předmětů pod zvoleným stupněm vzácnosti. Path of Exile jde nejdál: filtr je textový soubor pravidel, který umí předměty skrývat, zvýrazňovat barvou i ohlašovat zvukem podle typu, úrovně a dalších podmínek.

Kde filtr chybí, pomůže disciplína v inventáři. Doporučila bych označit jako oblíbené to, co chcete zachovat, a zbytek prodat nebo rozebrat naráz u prvního obchodníka, ne po jednom kuse. Porovnávání dvou běžných mečů s rozdílem pár bodů je čas, který se nevrátí, protože oba do hodiny nahradí něco lepšího.

Hlídejte i nosnost. Přetížená postava se v řadě her pohybuje pomalu a někde nemůže uhýbat, což z obyčejného střetnutí udělá potíž. Vyprázdnit batoh před vstupem do nové oblasti je levnější než se vracet z její poloviny.

Kdy začít řešit ideální kus

Dokud postava roste, je každá výbava dočasná. Hledat nejlepší kombinaci afixů a utrácet za ni vzácné suroviny má smysl až v závěrečné fázi, kde se úroveň zastaví a předmět vydrží. Do té doby stačí jednoduché pravidlo: vyšší základní hodnota zbraně nebo zbroje a jeden afix, který posiluje hlavní atribut.

Výjimkou jsou předměty, které mění chování dovednosti, například jí přidají další střelu nebo jiný živel. Ty stojí za pozornost kdykoli, protože jejich přínos neleží v čísle, které příští nález přebije. S tím souvisí i volba dovedností: větev vázaná na jediný typ zbraně spoléhá na to, co vám tabulky nadělí, a víc o tom říká text o tom, jak ve skillovacím stromu poznat slepou větev.

V hrách, kde se výbava po každém pokusu ztrácí, se celé hospodaření obrací a hromadit nemá smysl vůbec. Jak se tenhle přístup rozšířil, popisuje článek o tom, které roguelike prvky pronikly do velkých her.

Jeden náhradní kus místo plné truhly

Nejčastější chybou je schovávat výbavu pro případ, že by se někdy hodila. Výsledkem je sklad, ve kterém nic nenajdete, a prázdná kapsa ve chvíli, kdy chcete vylepšit to, co opravdu nosíte. Sama bych si nechala jeden náhradní kus pro každý typ poškození, který postava používá, a všechno ostatní pustila.

Co za užitečný afix považovat, určuje stavba postavy, ne tabulka. Kdo ví, který atribut jeho postavu pohání, třídí nálezy během vteřiny – a právě tím začíná průvodce, jak projít tvorbu postavy bez zbytečných chyb.

Zdroje

• Blizzard Entertainment – Diablo III, poznámky k aktualizaci 2.0 a herní příručka
• Grinding Gear Games – Path of Exile, dokumentace k filtrům předmětů
• GDC Vault – přednášky o návrhu systémů odměn a náhodně generovaných předmětů
• Jesse Schell – The Art of Game Design: A Book of Lenses, CRC Press