Tvorba postavy v RPG bez zbytečných chyb

Tvorba postavy rozhoduje o tom, jak se bude hrát dalších několik desítek hodin, a většina chyb při ní má stejnou příčinu: body se rozdělí podle toho, co zní zajímavě, místo podle toho, co hra skutečně počítá. Stačí přitom tři kroky – zjistit, který atribut pohání zvolený styl boje, rozhodnout se pro jednu hlavní a jednu vedlejší roli a ověřit si, jestli hra dovoluje body později přerozdělit.

Atributy: nejdřív zjistěte, co hra opravdu počítá

Atributy jsou základní čísla postavy, od kterých se odvozuje všechno ostatní – šance na zásah, poškození, počet životů i úspěch v rozhovoru. Baldur's Gate 3 jich podle pravidel Dungeons & Dragons používá šest: sílu, obratnost, odolnost, inteligenci, moudrost a charisma. Jiné hry mají vlastní sadu, princip se ale nemění. Každá třída má jeden atribut, ze kterého těží nejvíc, a ostatní jí slouží jen okrajově.

Popisky v editoru bývají stručné, takže se vyplatí číst, na co se odvolávají. Někde určuje sílu úderu jediná vlastnost, jinde se sčítají dvě a třetí ovlivňuje jen nosnost. Dívala bych se nejdřív na to, podle čeho škálují zbraně a kouzla, která chci používat, protože atribut bez návaznosti na můj styl boje je jen číslo v tabulce.

U systémů odvozených ze stolních pravidel si navíc všimněte prahů. V Baldur's Gate 3 roste bonus k hodu vždy až po dvou bodech atributu, takže lichá hodnota nepřinese nic, dokud ji později nedorovnáte.

Povolání a zázemí jsou startovní balíček

Povolání neboli třída určuje, které schopnosti postava dostane a jak rychle. V některých hrách je to závazek na celou hru, jinde jen výchozí bod. Skyrim třídy nemá vůbec a dovednosti v něm rostou tím, že je používáte, takže se postava tvaruje za pochodu. Baldur's Gate 3 naopak s třídou spojuje celý seznam schopností, i když dovoluje přibírat úrovně v dalších třídách.

Zázemí, tedy to, čím postava byla před začátkem příběhu, bývá podceňované. Většinou přidává několik dovedností mimo boj, třeba přesvědčování, plížení nebo otevírání zámků, a někdy otevírá vlastní repliky. Zvolila bych takové, které doplní mezeru třídy, ne takové, které opakuje, co už postava umí. Bojovník se zázemím učence zvládne víc situací než bojovník, který je vojákem i podle životopisu.

Kam třída povede po dvaceti úrovních, ukazuje struktura jejích schopností. Než volbu potvrdíte, projděte si ji a zkuste ve skillovacím stromu rozpoznat slepou větev, do které by body padly zbytečně.

Min-maxing, nebo vyvážená postava

Min-maxing znamená vyhnat hlavní atribut co nejvýš a jeden či dva nepotřebné nechat na minimu. Opakem je rovnoměrné rozdělení. To působí bezpečně, jenže zámky, rozhovory i zbraně mívají prahové hodnoty a postava s průměrem ve všem je nepřekročí nikde.

Podle mě je pro první průchod nejrozumnější prostřední cesta: hlavní atribut na maximum, které editor dovolí, druhý slušně a zbytek na průměru. Čistý min-maxing má smysl až při druhém hraní, kdy už víte, co hra po postavě chce, a jeho slabiny vás nepřekvapí.

V družinových hrách se počítá i s ostatními. Slabinu hlavní postavy pokryje společník, takže vyjednavač bez síly nevadí, pokud vedle něj stojí někdo, kdo unese štít. Hrajete-li sólo, platí opak a každá díra v postavě je vidět.

Styl boje a role mimo souboj

Zásadní je, jestli hra vyžaduje aktivní úhyby, nebo se střetnutí řeší příkazy. V akčním systému potřebuje postava výdrž a pohyblivost víc než nejvyšší poškození, protože každá chyba v načasování stojí životy. Co všechno po hráči chce souboj v reálném čase, je dobré vědět dřív, než body zamknete do křehké postavy s velkým útokem.

Druhá polovina postavy žije mimo boj. V příběhových RPG se podle atributů a dovedností rozhoduje, které repliky se vůbec zobrazí. Nízké charisma tak neznamená jen neúspěšné přesvědčování, ale i možnosti, o kterých se nedozvíte. Jak daleko dialogové volby ovlivní konec hry, se liší titul od titulu.

Počáteční výbavu naopak považuji za nejméně důležitou položku celé obrazovky. Předmětů projde inventářem tolik, že startovní meč přestane hrát roli během první hodiny – plyne to z toho, jak loot systém předměty rozdává.

Respec určuje, kolik chyb si můžete dovolit

Respec je možnost body vrátit a rozdělit znovu. Baldur's Gate 3 ji nabízí v táboře za poplatek v herní měně, Zaklínač 3 přes zvláštní lektvar, který uvolní body dovedností, a Elden Ring ji váže na vzácný předmět, takže počet pokusů je omezený. Existují i hry, kde se rozhodnutí vrátit nedá vůbec.

Od toho se odvíjí, kolik času plánování zaslouží. Kde je respec levný, stačí postavit funkční základ a ladit za pochodu. Kde chybí, vyplatí se číst popisy pomalu a nejasné body si nechat v záloze.

První krok před potvrzením postavy

Ještě v editoru si v nápovědě nebo v popisu obtížnosti najděte, zda a za jakých podmínek jde body přerozdělit. Pokud ne, rozdělte jen tolik, kolik hra vyžaduje, a zbytek šetřete. Po několika hodinách budete vědět, které vlastnosti se skutečně testují, a rozhodnete se podle toho, co jste viděli, ne podle odhadu.

Za sebe bych si před prvním soubojem položila jedinou kontrolní otázku: dokážu jednou větou říct, co má tahle postava dělat nejlépe? Když odpověď zní „od všeho trochu“, vrátila bych se o krok zpět a jednu roli škrtla.

Zdroje

• Wizards of the Coast – Dungeons & Dragons, Player's Handbook (5. edice), kapitoly o tvorbě postavy
• Larian Studios – Baldur's Gate 3, oficiální herní příručka a popisy tříd
• Jesse Schell – The Art of Game Design: A Book of Lenses, CRC Press
• Ernest Adams – Fundamentals of Game Design, New Riders