Wi-Fi versus kabel při hraní kompetitivních her

Ve sporu Wi-Fi versus kabel vyhrává pro kompetitivní hry kabel, a to kvůli stálosti, ne kvůli rychlosti. Ethernet má vlastní vodič jen pro vaše zařízení, kdežto Wi-Fi sdílí vzduch se vším v dosahu. Výsledkem je zpoždění, které se u bezdrátu mění od paketu k paketu, a právě tohle kolísání rychlé hry snášejí nejhůř.

Proč sdílené pásmo znamená kolísavou odezvu

Na jednom kanálu Wi-Fi může v daný okamžik vysílat jen jedno zařízení. Každé proto před odesláním poslouchá, jestli je volno, a když není, počká náhodně dlouhou dobu a zkusí to znovu. Do tohoto čekání se počítají i sítě sousedů, pokud běží na stejném nebo překrývajícím se kanálu.

Když se paket cestou poškodí, Wi-Fi ho na své úrovni pošle znovu. Hra se o tom nedozví, jen dostane data o několik milisekund později. Průměrný ping tak může vypadat slušně, ale jednotlivé hodnoty skáčou – a to je jitter, kvůli kterému se pohyb soupeřů zobrazuje nerovnoměrně.

Rušení přidávají i zařízení, která s Wi-Fi nesouvisejí. Mikrovlnná trouba a Bluetooth pracují ve stejném pásmu 2,4 GHz, a proto se večerní potíže někdy záhadně kryjí s ohříváním večeře.

Pásma 2,4, 5 a 6 GHz z pohledu hráče

Pásmo 2,4 GHz má největší dosah a nejlépe prochází zdmi, nabízí však jen tři nepřekrývající se kanály – 1, 6 a 11. V panelovém domě je na každém z nich několik sítí a čekání na volný kanál je nejdelší. Pro hraní bych ho brala jen jako nouzové řešení.

Pásmo 5 GHz má kanálů výrazně víc a signál hůř proniká stěnami. Pro hráče je to výhoda, protože sousední sítě ruší méně. Platí se za to kratším dosahem: přes dvě zdi už rychlost i stabilita znatelně klesají.

Pásmo 6 GHz přinesl standard Wi-Fi 6E a rozšiřuje ho Wi-Fi 7. Je zatím málo obsazené a starší zařízení v něm vůbec nevysílají, takže nezdržují provoz. Dosah je ještě kratší než u 5 GHz a pásmo musí podporovat router i síťová karta. Podle mě dává smysl hlavně tehdy, když je router ve stejné místnosti jako počítač; přes celý byt jeho přednosti zmizí.

Powerline a mesh jako kompromis

Kde kabel natáhnout nejde, nabízejí se dvě náhrady. Powerline adaptéry posílají data po silovém vedení mezi dvěma zásuvkami. Kvalita závisí na stavu a uspořádání rozvodů: na jednom okruhu fungují slušně, přes různé fáze nebo starou elektroinstalaci se rychlost i stabilita propadají a spotřebiče se spínaným zdrojem do vedení vnášejí rušení. Adaptér patří přímo do zásuvky ve zdi, ne do prodlužovačky s přepěťovou ochranou.

Mesh systém rozmístí po bytě několik jednotek, které si provoz předávají. Signál je pak silný všude, každý bezdrátový přeskok mezi jednotkami ovšem přidává zpoždění a další prostor pro jitter. Lépe na tom jsou systémy s vyhrazeným pásmem pro spojení mezi jednotkami a nejlépe ty, jejichž jednotky propojuje kabel.

Zvolila bych tohle pořadí: kabel, potom mesh s jednotkami propojenými kabelem a s počítačem zapojeným do portu nejbližší jednotky, dále přímé spojení na 5 GHz s routerem na dohled a až na konci powerline. Řadím ho poslední proto, že jeho výsledek se nedá předem odhadnout a v každém bytě dopadne jinak.

QoS pomůže s frontou, ne s rušením

QoS je funkce routeru, která rozhoduje, které pakety odejdou dřív, když je linka plná. Má smysl hlavně v odchozím směru: bez ní se herní pakety zařadí za nahrávané video a čekají. Modernější routery používají řízení front označované SQM, které zpoždění hlídá samo a nevyžaduje ruční seznam her a portů.

Aby řízení front fungovalo, musí router znát skutečnou rychlost přípojky a nastavuje se o něco níž, obvykle o pět až deset procent pod naměřenou hodnotou. Jen tak vzniká fronta v routeru, kde ji lze řídit, a ne v zařízení poskytovatele. Samotná Wi-Fi má obdobný mechanismus WMM, který dává přednost hlasu a videu.

Považuji QoS za přeceňované ve chvíli, kdy se od něj čeká náprava špatného signálu. Paket, který se ve vzduchu srazil s jiným, neurychlí žádná priorita. Vyplatí se ho zapnout tam, kde víc lidí sdílí pomalejší upload – třeba když někdo v domácnosti vysílá a řeší, jaký bitrate streamu linka unese.

Jak si ověřit, že za potíže může bezdrát

Stačí dlouhý ping na router, jednou přes Wi-Fi a jednou přes vypůjčený kabel, pokaždé aspoň pět minut. Po kabelu uvidíte hodnoty kolem jedné milisekundy bez výkyvů. Pokud bezdrát ukazuje občasné skoky na desítky milisekund, máte potvrzeno, odkud jitter pochází; stejným způsobem začíná i postup, jak dohledat příčinu vysokého pingu.

Když kabel natrvalo nepřipadá v úvahu, udělejte aspoň tři věci: přepněte počítač na 5 GHz, posuňte router výš a blíž k místu, kde hrajete, a v jeho nastavení vyberte kanál, na kterém je v okolí nejméně sítí. Sama bych začala přesunem routeru, protože přímá viditelnost změní víc než kterákoli položka v menu. Co dalšího do výsledku promlouvá mimo domácí síť, shrnuje článek o tom, na čem stojí kvalita spojení při online hraní.

Zdroje

• IEEE, standard 802.11 pro bezdrátové lokální sítě (včetně dodatků 802.11ax a 802.11be)
• Wi-Fi Alliance, materiály k Wi-Fi 6E, Wi-Fi CERTIFIED 7 a WMM (Wi-Fi Multimedia)
• IEEE, standard 802.3 pro Ethernet
• ITU-T, doporučení G.9960 (G.hn) pro přenos dat po domovních rozvodech
• IETF, RFC 8290 – The Flow Queue CoDel Packet Scheduler and Active Queue Management Algorithm