JRPG a v čem se liší od západní herní školy

JRPG neoznačuje jen zemi původu. Zkratka se vžila pro způsob stavby hry, který vznikl v Japonsku a kterého se drží i studia jinde ve světě. Hlavní rozdíl proti západní škole spočívá v tom, komu příběh patří: v JRPG ho vypráví autor a vy jím procházíte s hotovým hrdinou, v západním RPG si postavu vytvoříte a příběh z velké části skládáte vlastními rozhodnutími.

Hrdina, kterého dostanete hotového

Typické JRPG vám dá postavu s vlastním jménem, minulostí a názory. Cloud ve Final Fantasy VII má svou povahu i svá tajemství a nemůžete rozhodnout, že se přidá na opačnou stranu, protože jeho charakter je součástí scénáře. Kolem něj se postupně skládá parta dalších postav s vlastními příběhovými oblouky, které se rozvíjejí bez ohledu na vaše volby.

Západní tradice staví na opaku. V Baldur's Gate 3 nebo ve Skyrimu začínáte obrazovkou, na které volíte rasu, povolání a vzhled, a hra na vaše rozhodnutí reaguje. Cenou bývá mělčí charakterizace: hrdina musí zůstat dost neurčitý, aby do něj šlo promítnout cokoli. Považuji to za nejpoctivější vodítko při výběru – kdo chce silné, předem napsané postavy, tomu japonská škola obvykle dá víc, a kdo chce rozhodovat, najde víc na Západě. Jak moc úvodní volby určí zbytek hry, popisuje text o tom, jak na tvorbu postavy bez zbytečných chyb.

Souboj jako oddělený systém s nabídkou příkazů

Japonská škola tradičně odděluje průzkum od boje. Souboj se odehraje na vlastní obrazovce, s vlastními pravidly a hudbou, a příkazy vybíráte z nabídky: útok, kouzlo, předmět, obrana. Série Dragon Quest se tohoto základu drží dodnes. Final Fantasy ho ve čtvrtém díle obohatila o systém Active Time Battle, ve kterém se každé postavě plní ukazatel času a kdo váhá, toho nepřátelé předběhnou.

Oddělení dovoluje stavět systémy, které se nemusí ohlížet na okolní svět. Slabiny protivníků vůči živlům, řetězení útoků, střídání postav uprostřed boje – to vše se dobře čte právě proto, že bojiště je abstraktní. Řada novějších titulů od čistých tahů ustoupila a Final Fantasy VII Remake bojuje v reálném čase přímo v prostředí. Co obě cesty po hráči chtějí, shrnuje článek o tom, čím se akční RPG liší od tahových soubojů.

Parta s pevnými rolemi místo volné stavby

V západním RPG si družinu skládáte a každou postavu můžete vést mnoha směry. V JRPG mívá každý člen party danou úlohu – jeden léčí, druhý kouzlí, třetí vydrží rány – a postup úrovněmi tuto úlohu prohlubuje, místo aby ji měnil. Rozhodování se tím přesouvá jinam: neřešíte, čím postava bude, ale koho do boje postavíte a jak se jejich schopnosti doplní.

Podle mě se tento přístup podceňuje. Méně voleb při postupu neznamená méně taktiky; znamená, že hra může obtížnost soubojů vyladit přesněji, protože ví, co vaše parta umí. Série Persona k tomu přidává druhou vrstvu, ve které o síle v boji rozhodují i vztahy navázané mimo něj.

Lineární cesta a pomalý rozjezd

Západní hra s otevřeným světem vás po úvodu pustí kamkoli. JRPG vás obvykle vede: město, cesta, kobka, další město. Otevře se až později, typicky ve chvíli, kdy parta získá vlastní dopravní prostředek. Úvod navíc bývá dlouhý a první hodiny mohou sestávat převážně z rozhovorů a výuky.

K tradici patří i náhodná setkání, tedy souboje, které se spustí při chůzi bez viditelného protivníka, a potřeba občas cíleně sbírat zkušenosti před těžším bossem. Tady bych byla zdrženlivá s kritikou: novější hry nepřátele na mapě ukazují a nabízejí zrychlení soubojů, takže to, co bývalo hlavní výtkou vůči žánru, dnes platí jen pro část titulů.

Kde se obě školy prolínají

Hranice není ostrá. Zaklínač 3 je západní hra s pevně daným hrdinou a Geraltova povaha je napsaná stejně pevně jako u japonských protějšků. Dark Souls vznikl v Japonsku, přitom si postavu tvoříte, příběh skládáte z náznaků a za JRPG ho označí málokdo. Zkratka tedy popisuje soubor zvyklostí, ne zeměpis, a u každé hry stojí za to ověřit, které z nich skutečně dodržuje. Obě školy přitom sdílejí základ, který popisuje přehled o tom, čím se RPG hry liší od jiných žánrů.

Čtyři věci k ověření před prvním japonským titulem

Začala bych samostatným dílem, který nenavazuje na předchozí příběh. U Final Fantasy to platí pro většinu číslovaných dílů, protože každý má vlastní svět a postavy, takže není nutné začínat jedničkou. Dále si zjistěte, zda je souboj tahový, nebo akční – v rámci jedné série se to liší díl od dílu. Třetí věcí je délka: příběhová JRPG běžně zaberou desítky hodin a vyplatí se vědět to předem. A nakonec si v nastavení ověřte jazyk dabingu a titulků, protože česká lokalizace u tohoto žánru často chybí a hodně textu budete číst v angličtině.

Zdroje

• Square Enix – oficiální materiály k sériím Final Fantasy a Dragon Quest, popis soubojových systémů
• Atlus – oficiální herní příručky k sérii Persona
• Matt Barton – Dungeons and Desktops: The History of Computer Role-Playing Games (A K Peters)
• Jesse Schell – The Art of Game Design: A Book of Lenses (CRC Press)