RPG hry a čím se liší od ostatních herních žánrů

RPG hry se nepoznají podle mečů ani podle fantasy světa. Poznají se podle toho, jak hra počítá výsledek: do každého zásahu, přesvědčování i odemykání zámku vstupují číselné vlastnosti postavy, nikoli pouze šikovnost toho, kdo drží ovladač. Ve střílečce rozhoduje vaše mířidlo, v RPG se k němu přidává síla, obratnost, charisma nebo dovednost s konkrétní zbraní. Zručnost hráče se neztrácí, jen sdílí místo s čísly, která se budují desítky hodin.

Čtyři rysy, podle kterých se RPG pozná

Žánr vyrostl ze stolních her na hrdiny, především z Dungeons & Dragons, a počítačové tituly z nich převzaly čtyři stavební kameny. Prvním je postava popsaná čísly – atributy, dovednostmi a body života. Druhým je postup úrovněmi: za splněné úkoly a vyhrané souboje přibývají zkušenostní body a s každou úrovní se postava v něčem zlepší. Třetím jsou volby, ať už při rozdělování bodů, nebo v rozhovorech. Čtvrtým je inventář, tedy vybavení, které vlastnosti postavy dál posouvá a o jehož složení rozhodujete vy.

Žádný z těch rysů žánr nedefinuje osamoceně. Inventář má i survival hra a úrovně dnes najdete v závodních titulech. Za RPG považuji teprve hru, ve které se tyto čtyři věci navzájem podmiňují – kde nový meč dává smysl jen postavě s dostatečnou silou a kde vysoké charisma otevře v rozhovoru větev, kterou bojovník bez výřečnosti vůbec neuvidí.

Postup postavy místo postupu hráče

Ve většině žánrů se zlepšujete vy. V plošinovce po dvaceti pokusech trefíte skok, který zpočátku nešel, přestože se postava nezměnila. RPG postupuje opačně: postava získává úrovně, schopnosti a lepší vybavení, takže překážka, která byla dřív neprůchodná, se dá zvládnout i bez rychlejších reakcí.

Z toho plyne typická křivka obtížnosti. Začátek bývá nepříjemný, protože hrdina neumí skoro nic a každý souboj je vyrovnaný. Ke konci se poměr obrací a hra odměňuje spíš promyšlenou stavbu postavy než přesné ovládání. Kdo tuhle křivku nezná, často hru odloží právě v prvních hodinách, kdy je nejtvrdší a nejméně zábavná.

Volba, která něco stojí

Rozhodování s následky nemusí znamenat velké morální dilema. Často stačí, že rozdělení bodů jednu cestu otevře a jinou zavře. Postava zaměřená na kouzla neunese těžkou zbroj, zloděj se neprobije davem nepřátel čelně. Rozhodnutí z první hodiny se tak vleče celým průchodem.

Podobně fungují rozhovory. V lineární akční hře je dialog kulisou mezi misemi, v RPG bývá plnohodnotným herním systémem: odpověď může ukončit úkol bez boje, znepřátelit si celou frakci nebo zavřít cestu k některému z konců. Podle mě právě tady leží hranice mezi skutečným RPG a akční hrou se stromem dovedností – pokud volby nic neuzavírají, jde jen o kosmetiku.

Hlavní podoby žánru

Pod jednou nálepkou se skrývají hry, které se hrají velmi odlišně. Největší rozdíl dělá souboj. Akční RPG typu Diabla nebo Zaklínače 3 po vás chce úhyb ve správný okamžik, kdežto tahový Baldur's Gate 3 nechává na každé rozhodnutí libovolně dlouhý čas a výsledek dopočítá hodem kostkou.

Druhou osou je kamera. Pohled shora ukáže celé bojiště i družinu a právě proto je izometrické RPG doménou her s partou hrdinů, zatímco Skyrim z první osoby sází na pocit, že v tom světě opravdu stojíte.

Třetí dělení je spíš tradice než technika. JRPG, jak je známe ze série Final Fantasy, vypráví předem napsaný příběh s hotovým hrdinou; západní škola vám dá prázdný list postavy a otevřenější svět. A čtvrtou vrstvu tvoří roguelike prvky, tedy náhodně skládané úrovně a smrt, která vrací na začátek – Hades na nich postavil celou hru.

Prvky, které se rozlily i mimo žánr

Zkušenostní body, stromy dovedností a barevně odlišená vzácnost předmětů dnes najdete ve střílečkách, v závodních hrách i ve sportovních simulacích. Důvod je prostý: číslo, které roste, dává hráči pocit pokroku i ve chvíli, kdy se jeho vlastní dovednost nezlepšuje.

Označení „s RPG prvky“ proto o hře říká málo. Radím dívat se na jedinou věc: zda vylepšení mění způsob hraní, nebo pouze zvedá poškození o pár procent. Odemčená schopnost, která nabídne nový postup soubojem, je herní systém. Pasivní bonus k výdrži je jen delší cesta ke stejnému cíli.

Podle čeho si vybrat první titul

Na první RPG bych nevybírala podle hodnocení, ale podle tří otázek. Chcete v souboji reagovat, nebo plánovat? Chcete si hrdinu vytvořit, nebo dostat hotového? A kolik večerů týdně na hru máte – příběhové tituly běžně zaberou desítky hodin a po měsíční pauze se do rozehrané pozice vrací špatně, protože zapomenete pravidla i rozdělané úkoly.

Doporučila bych začít hrou, která dovolí během průchodu přerozdělit body dovedností. První postavu totiž téměř každý postaví nešikovně a možnost opravy rozhoduje o tom, zda hru dohrajete. Než se rozhodnete, pusťte si patnáct minut záznamu běžného hraní – ne trailer, ale obyčejný souboj a jednu obrazovku inventáře. Uvidíte, kolik čísel hra ukazuje a jak rychle se v ní rozhoduje, což je přesnější vodítko než jakékoli žánrové označení.

Zdroje

• Wizards of the Coast – Dungeons & Dragons, Player's Handbook (5. edice), pravidla tvorby a postupu postavy
• Matt Barton – Dungeons and Desktops: The History of Computer Role-Playing Games (A K Peters)
• Jesse Schell – The Art of Game Design: A Book of Lenses (CRC Press)
• Katie Salen, Eric Zimmerman – Rules of Play: Game Design Fundamentals (MIT Press)