Staré hry na moderním Windows a nejčastější zádrhely

Staré hry se na dnešním Windows nespouštějí kvůli změnám v systému, ne kvůli výkonu. Počítač je mnohonásobně rychlejší než ten, pro který vznikly, jenže zmizela podpora 16bitových programů, staré grafické rozhraní DirectDraw běží jen v náhradním režimu a monitor má jiný tvar. Většina potíží spadá do čtyř skupin a každá má vlastní řešení.

Instalátor, který se vůbec nespustí

Hry z poloviny devadesátých let často kombinují 32bitový program s 16bitovým instalátorem. Čtyřiašedesátibitové Windows 16bitový kód spustit neumějí a Windows 11 v jiné než 64bitové podobě neexistují. Výsledkem je hlášení, že aplikaci nelze na tomto počítači spustit, přestože samotná hra by fungovala.

Režim kompatibility tady nepomůže, protože chybí celá vrstva systému, ne jen správné nastavení. Dobrou zprávou je, že hra bývá na disku uložena v čitelné podobě a oficiální znovuvydání tento krok řeší za vás novým instalátorem.

Režim kompatibility a co doopravdy mění

Ve vlastnostech spustitelného souboru najdete kartu Kompatibilita. Volba staršího systému způsobí, že Windows hře ohlásí jinou verzi a použijí sadu drobných úprav chování určených pro programy z té doby. Další přepínače vynutí omezený počet barev, rozlišení 640 × 480, spuštění s právy správce nebo jiné chování při vysokém DPI.

Považuji ho za rozumný první pokus, protože stojí půl minuty a nic nerozbije. Pomáhá hlavně hrám, které kontrolují verzi systému nebo zapisují do vlastní složky v Program Files. Na grafické potíže a chybějící části systému nestačí. Proto bych hru rovnou instaloval mimo Program Files, třeba do složky Hry na datovém disku; odpadne tím celá skupina chyb se zápisem uložených pozic.

Některé tituly pro hru po síti vyžadují součást DirectPlay. Ve Windows ji lze doplnit v dialogu funkcí systému v položce starších součástí a systém ji obvykle nabídne sám, když ji hra poprvé zavolá.

DirectDraw, staré Direct3D a wrappery

Dvourozměrné hry a rané 3D tituly kreslily přes DirectDraw a první verze Direct3D, případně přes rozhraní Glide pro karty 3dfx. Dnešní ovladače tato rozhraní přímo nepodporují. Windows je nahrazují softwarově, což se projevuje přehozenými barvami, nízkou plynulostí i na výkonné kartě, černou obrazovkou po přepnutí z okna nebo pádem při změně rozlišení.

Řešením je wrapper, tedy knihovna, která se vloží do složky hry a stará volání převede na současné rozhraní. dgVoodoo 2 překládá DirectDraw, starší Direct3D i Glide na Direct3D 11 nebo 12, DDrawCompat a cnc-ddraw se soustředí na DirectDraw. Hra pak běží na moderním vykreslovacím řetězci, lze ji pustit v okně a vynutit jí vyšší rozlišení.

Princip je stejný, jakým se staré hry rozbíhají na Linuxu, kde překlad na Vulkan obstarává Proton se svými knihovnami DXVK a VKD3D. Část titulů díky tomu běží mimo Windows ochotněji než v nich.

Širokoúhlý obraz a příliš rychlý běh

Hry navržené pro poměr stran 4 : 3 se na širokoúhlém monitoru roztáhnou. Nejrychlejší nápravou je nastavit v ovladači grafické karty škálování se zachováním poměru stran, takže obraz zůstane správně a po stranách budou černé pruhy. Za sebe bych u izometrických RPG zůstal právě u toho: uživatelské rozhraní kreslené po pixelech vypadá v původním tvaru lépe než po roztažení do šířky.

Pravou širokoúhlou podporu doplňují komunitní opravy, případně ruční úprava rozlišení v konfiguračním souboru ve složce hry. Počítejte s tím, že rozšíří zorné pole, ale ukazatele a nabídky mohou zůstat roztažené nebo drobné.

Druhým dědictvím doby je rychlost svázaná s počtem snímků. Hra, která nepočítala s více než šedesáti snímky za sekundu, se na rychlém monitoru zrychlí nebo se jí rozpadne fyzika. Stačí omezit snímkovou frekvenci v ovladači nebo zapnout vertikální synchronizaci při 60 Hz. U titulů, které zlobí na vícejádrových procesorech, pomáhá přiřadit proces ve Správci úloh jedinému jádru.

Znovuvydání na GOG a DOSBox pro DOSové hry

Obchod GOG prodává starší tituly upravené pro současné systémy: s novým instalátorem, předem nastaveným wrapperem a bez ochrany vázané na původní disk. To poslední je důležité, protože ovladače diskových ochran z přelomu tisíciletí Windows z bezpečnostních důvodů nenačítají a originální CD pak nestačí. Doporučil bych proto nejdřív zjistit, zda hra v takové podobě vyšla, a ladění vlastní kopie brát až jako druhou možnost. Jak se jednotlivé obchody liší a proč má každý svou aplikaci, popisuje text o tom, proč se herní launchery v počítači množí.

Hry pro DOS jsou samostatná kapitola, protože Windows už žádné DOSové prostředí neobsahují. Slouží k tomu DOSBox, volně dostupný program, který napodobuje počítač s DOSem včetně zvukové karty Sound Blaster. Legálně vlastněnou hru v něm připojíte jako složku a rychlost upravíte počtem cyklů. Znovuvydané DOSové tituly mívají DOSBox přibalený a nastavený, takže se spouštějí jako každá jiná hra.

Pořadí kroků, které šetří čas

Začněte vyhledáním hry na PCGamingWiki. Tato komunitní encyklopedie u většiny titulů uvádí známé chyby, potřebný wrapper i umístění konfiguračních souborů. Teprve potom zkuste režim kompatibility a nakonec wrapper, vždy po jedné změně. Pokud i tak neuspějete, zbývá cesta přes jiný systém, kterou shrnuje přehled o tom, co dnes zvládne hraní na Linuxu.

Zdroje

• Microsoft Learn – dokumentace k nastavení kompatibility programů ve Windows
• Microsoft Learn – dokumentace k rozhraním DirectDraw a DirectPlay
• DOSBox – uživatelská příručka projektu
• GOG – stránky podpory k instalaci a spouštění klasických her
• PCGamingWiki – komunitní databáze oprav a nastavení počítačových her