Zpětná kompatibilita konzolí: jak staré hry běží na nových

Zpětná kompatibilita konzolí stojí na třech oficiálních mechanismech: nová konzole má procesor stejné architektury jako předchozí, výrobce pro ni napíše softwarovou vrstvu překládající starší hry, nebo se starší tituly zpřístupní přes digitální knihovnu a cloud. Která cesta se použije, určuje hardware, ne dobrá vůle. Proto PlayStation 5 spouští hry z PlayStationu 4 téměř bez výjimek, kdežto disky z PlayStationu 3 nepřečte.

Shodná architektura jako nejjednodušší cesta

PlayStation 4 i PlayStation 5 používají procesory AMD architektury x86-64 a grafické čipy stejné rodiny. Nová konzole tak rozumí strojovému kódu staré hry přímo a stačí jí přizpůsobit chování v detailech, například časování. Stejně jsou na tom Xbox One a Xbox Series X|S.

Považuji tuhle cestu za nejspolehlivější, protože nezávisí na tom, zda se výrobci chce jednotlivé hry ručně upravovat. Kompatibilní je celá knihovna a výjimky se počítají na jednotlivé kusy.

Starší podobou téhož principu bylo přidání původních čipů do nové konzole. První modely PlayStationu 3 v sobě nesly hardware PlayStationu 2 a hry pro něj spouštěly přímo, pozdější revize tyto součástky kvůli výrobním nákladům ztratily. Nintendo šlo podobnou cestou: Wii vycházelo z techniky GameCube a přehrávalo jeho disky, Wii U zase spouštělo hry z Wii.

Softwarová vrstva výrobce a seznam podporovaných her

Když se architektura liší, zbývá překlad. Microsoft pro Xbox One vytvořil vlastní vrstvu, která napodobuje prostředí Xboxu 360 a později i původního Xboxu, a stejné řešení převzaly konzole Xbox Series. Protože procesor Xboxu 360 patřil do rodiny PowerPC, musí vrstva jeho instrukce převádět pro x86, a to stojí výkon i práci s laděním.

Důsledkem je seznam. Každý titul musel Microsoft ověřit, zabalit a dohodnout s vydavatelem, takže funguje jen část knihovny a rozšiřování programu firma v roce 2021 ukončila. Podle mě je právě tohle největší rozdíl mezi oběma přístupy: u shodné architektury se ptáte, která hra nefunguje, u softwarové vrstvy se ptáte, která funguje.

Kde se řetěz kompatibility přetrhl

Kompatibilita končí tam, kde výrobce vyměnil procesor za jinou rodinu a nenapsal náhradní vrstvu. Přehled hlavních přechodů ukazuje, jak přímo jedno z druhého plyne.

Procesor Cell v PlayStationu 3 byl navíc neobvykle stavěný a hry pro něj se psaly na míru. Sony proto tituly z této generace nabízí na PlayStationu 5 jen jako stream z vlastních serverů v nejvyšším stupni předplatného PlayStation Plus. Hra běží na vzdáleném hardwaru a platí pro ni vše, co popisuje článek o tom, komu se cloudové hraní hodí a co potřebuje od připojení.

U Switche hrál roli i formát média. Wii U používalo optické disky, Switch kartridže, takže by starou hru nebylo kam vložit, i kdyby si procesory rozuměly.

Digitální knihovna a disky na nové konzoli

Digitální nákupy jsou vázané na účet, ne na přístroj. Po přihlášení na nové konzoli se kompatibilní hry objeví v knihovně ke stažení a uložené pozice se přenesou cloudovou synchronizací nebo přímým přenosem mezi konzolemi, podle toho, co daná platforma a hra podporují.

S disky je to složitější, než vypadá. U zpětně kompatibilních her z Xboxu 360 slouží disk jen jako doklad vlastnictví a konzole si stáhne upravenou verzi z internetu. Modely bez mechaniky, tedy Xbox Series S a digitální edice PlayStationu 5, fyzické hry přečíst nemohou vůbec. Díval bych se proto při výběru modelu nejdřív do police: kdo má sbírku na discích, pro toho je mechanika důležitější než úložiště navíc.

Vylepšení, která starší hra dostane navíc

Výkonnější hardware pomáhá i hrám, které o něm nevědí. Tituly s dynamickým rozlišením se na nové konzoli drží blíž jeho horní hranici a hry s odemčenou snímkovou frekvencí běží stabilněji. Rychlý disk SSD zkracuje načítání bez jakékoli úpravy.

Další zlepšení už vyžadují zásah výrobce. Funkce FPS Boost na Xboxu Series u vybraných her zdvojnásobuje snímkovou frekvenci, Auto HDR doplňuje vysoký dynamický rozsah titulům, které vznikly bez něj, a část her z Xboxu 360 se vykresluje ve vyšším rozlišení než původně. Na PlayStationu 5 se podobné posuny dostavují hlavně u her s volnou snímkovou frekvencí nebo se záplatou od vývojáře.

Byl bych tu zdrženlivý s očekáváním. Hra se snímkovou frekvencí pevně uzamčenou na třiceti snímcích poběží na třiceti i na nové konzoli, dokud ji někdo neupraví, a u starších RPG se to stává zřídka. Podobné hranice mají ostatně i počítače, jak ukazuje přehled o tom, kde leží hranice hraní na Linuxu, a text o tom, jak rozběhnout staré hry na moderním Windows.

Co si zjistit před výměnou konzole

Doporučil bych sepsat pět her, ke kterým se chcete vracet, a každou vyhledat v oficiálním seznamu kompatibility výrobce. Microsoft, Sony i Nintendo je vedou na svých stránkách podpory včetně známých výjimek. U každé hry si poznamenejte, zda ji máte digitálně, nebo na disku, a podle toho volte model s mechanikou či bez ní. Starou konzoli odpojte až ve chvíli, kdy máte uložené pozice ověřeně přenesené.

Zdroje

• Microsoft – stránky podpory Xbox ke zpětné kompatibilitě a funkcím FPS Boost a Auto HDR
• Sony Interactive Entertainment – stránky podpory PlayStation ke kompatibilitě her z PS4 na konzoli PS5
• Nintendo – stránky podpory ke kompatibilitě her z konzole Nintendo Switch na Switch 2
• Digital Foundry – technické rozbory zpětné kompatibility konzolí